Na farmě rodiny Eavisových v anglickém Somersetu se během tří dnů odehrály tisíce koncertů a performance na víc než 100 pódiích.
Aby člověk na Glastonbury stihl všechno, co chce, musel by festival prožít minimálně pětkrát za sebou. My jsme to zvládli jen jednou, vybrat do článku několik nejsilnějších momentů je naprostá pošetilost, ale zkusili jsme to.
CMAT
První velký Glastonbury moment letošního ročníku vykřesala irská zpěvačka CMAT krátce po pátečním poledni. Holka s prořízlou pusou a úžasným hlasem zalila natřískanou louku před Pyramidou opulentními popovými písněmi macerovanými v country, folku a starém soulu. To vše s dávkou nesmlouvavého, irského humoru. Koukni na video.
Pulp
Pulp na Glastonbury přehlušili letku Royal Air Force. Když nad festivalem přelétla formace tryskáčů Red Arrows, před Pyramidou si toho lidi všimli, až když na obloze zůstaly jen kondenzační čáry po motorech. Všichni totiž zpívali a tančili na Common People.
Pulp byli překvapením letošního ročníku, v programu byli uvedeni jako Patchwork a nikdo ve skutečnosti nevěděl, jaká kapela nakonec zahraje. Mohl to být kdokoliv. Před koncertem dokonce na hranu Pyramidy nastoupily desítky lidí v pláštěnkách, aby nebylo vidět, kdo se staví k nástrojům. Byli to Jarvis Cocker a jeho parta!
Pulp se na Pyramidu vrátili přesně po 30 letech a čtyřech dnech. V roce 1995 rychle zaskočili za Stone Roses, když si kytarista John Squire zlomil klíční kost. Nečekaný triumf tehdy prožili jen pár týdnů po vydání Common People, teď ho zopakovali. Bangery brit popu jako Sorted for E's & Wizz a Disco tehdy zazněly naživo vůbec poprvé. Pulp od té doby neztratili nic ze svojí energie a šarmu, jen jim narostlo publikum. Právě tyhle momenty dělají z Glastonbury naprosto výjimečnou oslavu hudby.
Doechii
Na sobotní večer pořadatelé nachystali silný trojboj. Veterán Neil Young měl před Pyramidou nakonec spíš prázdno, Charli XCX naopak před Other Stage přitáhla tak masivní dav, že pořadatelé museli zavřít všechny okolní cesty. A Doechii tu noc na farmu přivezla největší produkci.
Na pódium West Holts nechala postavit gramofony velké jako domy, po stranách klouzačky, které používala raperka i její crew. Spolu s cirka desítkou tanečníku předvedla perfektně vycizelovanou show, muzikál o tom, jak se v roce 2025 dělá vrcholový hip hop.
Doechii perfroming AMERICA HAS A PROBLEM at the Glastonbury! pic.twitter.com/3EoaXthaq8
— Blackish Press (@blackishpress) June 28, 2025
Greentea Peng
Tentokrát nebyl před West Holts skoro nikdo, všichni se nejspíš ještě oklepávali z Pulp. Stihli jsme posledních 20 minut, běh ze stage na stage se ale vyplatil. Londýnská zpěvačka Greentea Peng je v nejlepší formě, co kdy byla. Soustředila se hlavně na tři měsíce starou desku TELL DEM IT'S SUNNY, kde reggae a dub rozpouští do neurčitých tvarů současné hudební produkce. Přitom se ji ale daří zachovat jedinečný rukopis.
Výsledkem je cosi na způsob psychedelického r’n’b, Greentea Peng jsou ale všechny škatulky těsné. Na Glastonbury měla perfektní kapelu i zvuk, rytmická sekce bicí a kontrabas zněla jako z desky v poslechovém studiu. S naprostou samozřejmostí přecházeli z jungle přes dubu k tvrdým kytarám a zpět. Tak třeba příště dorazí víc lidí, protože tohle čajíček rozhodně nebyl.
Kae Tempest
Před šesti lety rapovali na Park Stage ještě jako Kate Tempest s dlouhými, kudrnatými vlasy. Byla to impozantní a dunivá show plná ostrohranné poezie. O víkendu na to samé pódiu přišli Kae v černém obleku, sestřih nakrátko, na tvářích vousy.
Album Self Titled vyjde až tento pátek, kopavý singl Statue In The Square ale znali všichni přítomní. Know Yourself zase vyzněl jako triumfální dialog se svým mladším já. Ke konci setu Kae už nemohli rapovat. Emoce byly tak silné, že nešly unést. Kae přestali rapovat uprostřed linky, otočili se zády k publiku a propadli do pláče. Ale jen na pár vteřin.
Když během posledního songu sundali triko a odhalili zjizvenou hruď, slzy v davu neudržel už nikdo. Nebyl to ale smutek, bylo to intenzivní pocit, že tenhle svět skutečně může být nejlepším místem pro život. Na Glastobury jsme viděli výsledek velké proměny a triumf Kae Tempest nad vším, co jim život přinesl do cesty.
Anohni and the Johnsons
Koncert třiapadesátileté trans zpěvačky Anohni nakonec vyzněl jako tak trochu skrytá headline show pátečého večera. Na hlavních v tu dobu pódiích hráli The 1975, rapper Loyle Carter nebo Four Tet, Anohni v pátek zavírala Park. Což je mimochodem nejkrásnější stage a oblast festivalu.
Anohni v bílých šatech působila jako nepolapitelná améba, v zádech měla naprosto precizní kapelu. Hudebníci většinou spíš chvíli šeptali, když ale začala bouřit, bylo to slyšet až do nedaleké vesnice Pilton. Anohni stála uprostřed té bouřky stála a zpívala naprosto nadpozemských hlasem písně o beznaději. Bylo v tom ale spousta krásy.
Prince of Deptford
Jako DJ si říká si Princ Depfordský, ve skutečnosti se jmenuje Daniel Černý, pochází z
Tábora a žije v Berlíně. Dana jsme potkali úplnou náhodou, když jsme se rozhodli někdy
po druhé hodině ranní zkusit projít nenápadnými dveřmi v taneční oblasti Block 9.
Po průchodu tmavou branou se před námi otevřel barvitý queer prostor Maceo, v dálce
za barem jsme uviděli okno s průhledem na DJe hrající pro miniaturní klub. A za pultem
zrovna hrál Dan. Roky jsme ho neviděli, když jsme si pak sedli na drink, vyprávěl, jak do
té malé černé kostky chodí hrát Fatboy Slim a další velká jména. Tohle je Glastonbury.
Amyl and the Sniffers
Parta pankáčů Amyl and the Sniffers z australského Melbourne by mohla klidně hrát například na pražské Sedmičce, kam se vejde ke dvou stovkám lidí. Místo toho stáli na Other Stage, druhém největším pódiu Glastonbury, a před sebou měli odhadem 30 tisíc lidí. Možná i víc.
Jsou jenom čtyři, přitom vypadalo, že se zrovna rozhodli vyhrát neexistující soutěž o titul nehlasitější kapely Glastonbury. Syrové a na kost odrbané riffy bylo občas až nepříjemné poslouchat, zároveň v nich ale byla obrovská energie a tlak.
Turnstile
Necelé dva týdny před Glastonbury zahráli ve velkém sálu pražské Lucerně asi pro 1500 lidí, na Other Stage jich měli desítky tisíc. Hard core vznikl během 80. let v malých klubech jako syrový a hlasitý kontrapunkt stadionovému rocku, takhle parta z amerického Baltimore živočišnou energii dokázala přetavit do zvuku, který obstojí na největších světových pódiích a přitom nezní podbízivě.
Přes všechno pozlátko velkých pódií je Glastonbury stále hippie festivalem, který v roce 1970 navázal na první a na desítky let jediný ročník Woodstocku. Mosh pitu se tu ale rozhodně nikdo nebojí. NME jejich show dalo pět hvězdiček z pěti, my dáváme klidně šest.
